Zjistíme, že struktura Unie, tak, jak jsem si ji od spodu vystavěli, připomíná ze všeho nejvíc obrázek Babylonské věže, zmatení jazyků, morálky i pravidel.. a že skupenství této tuhé krystalické mřížky změníme jen naprostou změnou fyzikálních podmínek? ..A tedy nejen nová Smlouva, ale i nová struktura. Struktura, která asi bude míjet státy. Na straně jedné musí nutně posílit obranné, a vnějšně obrané kapacity Unie – hranice, informace, obranu proti vojenskému i civilnímu nepříteli, na straně druhé musí nutně posílit města, kraje, obce, ty, kteří snad dokážou vidět na peníze, a dobrou správou o nich rozhodnout. Unie se najednou asi bude soustřeďovat kolem nové, a tou bude pohyb informací, peněz a lidí a si víc než zboží, a na straně druhé, stane se otevřenější sítí pro místní specifika, ghetta, komunity, města, obce…
Pochopíme v tomto roce, že my všichni, kdo jsme občané světa, internacionálové lidstva, přeci jen patříme do nových identit? Do měst, nebo golfových klubů, nebo etnických komunit? Že ten báječný svět, místo aby se sjednocoval, se nám najednou jaksi tvrdě rozpadá , je krájen podle nových hranic, do nových komunit, do nových společenství, do nových struktur? A že více než Češi, jsme třeba Pražané? A že tedy, Maročané jsou Maročané? A Śíité jsou více než Śíty než Syřany?
Také se tiše ptám, pochopíme, že Petr Matějů má pravdu, že je bezpodmínečně nutné otevřít gymnázia maximálnímu počtu dětí, neboť, to co nám nejvíce chybí je daleko větší počet lidí s faktickým všeobecným vzděláním? Pochopíme, že každý jeden bakalář změní život naší země? A že z těch, kterým je dvacetčtyři , a kteří jinde v Evropě studují, u nás na to ani nepomyslí? Byl li by on náměstkem na školství, bylo by to dobré, po soudružce Buzkové by tam aspoň chvíli někdo něco myslel…
Na Blízkém východě přinese myšlenkový rok pochopení: ne státy, ne národy, ale komunity. Komunita šíy proti komunitě sunny, boj o charakter islámského státu. Islámský stát podle práva Chomejního, nebo sunnitské tradice. Arabský nacionalismus? Islámský stát…o ten jde. My v tom roli nehrajeme. Írán je mu po staletích blízko. Byl by bláhový, kdyby se v tomto boji vzdal. Snad to nevzdáme dřív, než to pochopíme.
Tou skutečnou otázkou face to face novému myšlenkovému roku pro mne je, zda konečně přijdeme na to, že naftový Alláh, hrozící teroristickým útokem, neoimperátor Putin, nebo rozpouštějící se antarktické ledovce a neklesající teplota vody v Mexickém Zálivu jsou ekvivalentní hrozby, do velké míry související s naším neskromným počínáním a energetickým obžerstvím. Když na to přijdeme sami, bude to dobrý rok. Když nás o tom bude muset sám přesvědčit, Alláh s námi.